Zvláštností psího rodu

Zvláštností psího rodu je záliba močení na patníky, sloupy, kmeny stromů, rohy domů a všeho, co v terénu nápadně vyčnívá.

článok 1129

Napřed místo očichají a pak jej, třeba jen několika kapkami, pomočí. Někdy na ukončení škrábou střídavě předníma i zadníma nohama. To si označují svůj prostor pro snazší orientaci a upozornění druhým psům. Je zajímavé, že silní psi močí častěji. Psi mají silně vyvinutý vlastnický instinkt. A to nejen na potravu, ale i pro ochranu teritoria. Na Kubě jsem viděla, jak smečky polodivokých psů sváděly těžké boje o svůj rajón a teritorium. Můžeme pozorovat, jak se i malý pes na svém území postaví proti velkému psu, který zpravidla ustoupí.

Pes, který nebyl cvičen ke rvačce, se zpravidla nepere s malým psem. Pro velkého psa není malý pes konkurentem. Nevěnuje mu tedy pozornost. Často vidíme, že pes ve rvačce pomáhá silnějšímu; jedná se o lovecký instinkt, kdy pomoci silnějšímu znamená dostat se snáze ke kořisti. U necvičených psů se to projevuje tak, že svému pánovi, který v zápase prohrává, nepomohou, ale útočí dokonce i na něho.

Skoro všichni psi mají rádi děti, které s nimi vyrůstají. Tím se projevuje zákon smečky, kdy staří chrání mláďata před nepřítelem.

Pes má výborný orientační smysl. Někdy se však přehání, když se vypráví, z jaké dálky nalezl pes cestu domů. Pokusy v různém prostředí neurčily hranice, odkud pes nalezne cestu k domovu. Bude zde hrát úlohu i prostředí, ve kterém žil. V lese se pes orientuje lépe, ale když nemá možnost se orientovat podle známého pachu (třeba auta, které jej do lesa zavezlo) nebo nemůže jít zpět po své stopě, tak rovněž zabloudí. Většina zkoušených psů nalezla v neznámém terénu cestu k domovu bezpečně ze vzdálenosti do tří kilometrů.

Psi, jako většina zvířat, dovedou plavat. Je to pokračování v chůzi. Někteří psi se dovedou i potápět, protože jejich předkové chytali kořist i ve vodě.

Přirozeným způsobem pohybu u psa je klus. Pes chodí i krokem. Jde pravou přední a pravou zadní najednou. Odborně se tomu říká mimochod. Krokem se pes pohybuje pouze na krátké vzdálenosti, nebo když musí jít pomalu vedle svého pána. Tento způsob pohybu neodpovídá však stavbě těla psa.

Klusem se pes pohybuje nejčastěji. Je to nejvytrvalejší způsob pohybu, při kterém překonává vzdálenost i několika desítek kilometrů bez zastavení. Klusem se pes může pohybovat různou rychlostí. Podle toho lze vidět u psa klus nízký – vytrvalostní a klus rychlý, ze kterého přechází do cvalu. Při klusu jde pes střídavě pravou přední a levou zadní.

Když přechází pes z kroku do klusu a do cvalu, závisí od velikosti psa a stavby těla. I rychlost pohybu je tím určována.

fotka od www.pixmac.sk